Jak to vnímám s dětmi. Úvahy.

29.10.2016

29.10.16

Čím více se setkávám s matkami, rodiči, prarodiči, či jinými lidmi, kteří jsou účastni projevu dětí, tím více si uvědomuji, jak jsme my dospělí začarovaní ve svém světě kritiky. Pohlížíme na všechny okolo nás z našeho pohledu, tak jak to vnímáme my. Málokdy máme ochotu zamyslet se nad tím, že ten druhý to má jinak - pohled na svět, zkušenosti, zažité způsoby chování. A to platí především u dětí. Na jedné straně dětem nedovolíme Být v našem světě, na druhé straně je v tomto světě posuzujeme. Děti ale nemají naše dovednosti, dokonce i vnímání světa se u nich postupně mění.Například, když dospělý skáče jiným do řeči - dovolíme si jej okřiknout jako dítě? A proč si to nedovolíme? 

"Nevnímám chování dítěte, byť sebevíce obtěžující, za nemoc. Vnímám ho jako projev dětské síly a touhy po přežití." Violet Oaklnder Třináctá komnata dětské duše